Konflikt! Vyvolat konflikt! Ty jsi konfliktní!

Také máte z těchto slov nepříjemný pocit? Potom je následující článek pro vás.

Ano ani já nemám konflikty rád, ale naučil jsem se, že je důležité, ale vlastně velmi léčivé je otevírat. Takže to, co tady píšu, známe velmi dobře z vlastní zkušenosti.

Většina z nás je vychovávaná, ať přímo či nepřímo, v pocitu, že konflikt je něco špatného, něco co se nemá. V pocitu, že když vyvoláme konflikt, budeme ti špatní, lidé nás nebudou mít rádi. Je to, mimo jiné, proto, že si pamatujeme, že když jsme jako děti svým chováním vyvolali konflikt, rodiče (a další autority) na to reagovali často slovy, nebo jednáním, které nás bolelo – jsi špatný, nechoď mi na oči, proč mi to děláš, apod. To chování, které vyvolalo konflikt, bylo často způsobem, jak si nastavit hranice, jak dosáhnout uspokojení svých potřeb.

A tento model si odnášíme do dospělého života – raději polkneme nespokojenost, než abychom vyvolali konflikt a lidem, které máme rádi, působili ty nepříjemné pocity odmítnutí, zatracení, atd. Ale ono jde ještě dál – konflikt nevyvoláme, abychom nepřišli o partnera, přítele, důležitého člověka.

A tak nespokojenost dusíme v sobě. Jenže pokud máme citlivé okolí, vycítí, že se něco děje, ale neví se co. Vznikají různé doměnky, roste napětí – v okolí i v nás. A potom to bouchne – spouštěčem je často nějaká drobnost, která vůbec nesouvisí s tím, s čím máme problém. A to vnese ještě větší nějasnost a nejistotu.

Jak z toho ven? VYVOLÁVEJME KONFLIKTY! Vyvolávejme je včas, dokud napětí ještě nepřerostlo míru, která zraňuje nás nebo okolí. Když svůj problém otevřeme včas, umožní to všem zúčastněným porozumět našim pocitů a najít řešení, které je dobré, nebo alespoň přijatelné, pro všechny. Možná, že takové řešení neexistuje, ale toto poznání je pozitivní, protože pomáhá k tomu, abychom zbytečně nesetrvávali v situaci, vztahu, projektu, které nedávájí smysl a ztrácíme tam zbytečně energii.

Konflikt tedy může být léčivý, očistný. Dává smysl. Ale musí být od začátku jasné, proč konflikt vyvoláváme – potřebujeme vyřešit svůj konkrétní problém.

Když se na to podívám z pohledu mužského a ženského principu, tak tento druh konfliktu nese znaky mužského principu – vnáší jasnost do problému, vede k vyřešení situace a to i za cenu, že se při něm strany necítí pohodlně, šťastně, nebo bezpečně. Ale pokud jím projdeme, na konci přináší řešení. Ale, jak učíme na seminářích o mužském a ženském principu nejlepších výsledků dosahuje, když jsou oba principy v rovnováze. Kde je tedy ženský princip v takovém konfliktu? No právě v tom paradoxu, že když konflikt vyvoláme včas, tak se lidé v něm zapojení, budou cítit, lépe, než když to necháme dojít do stádia, kdy se dobré řešení hledá jen velmi obtížně. Aneb, jak jsem včera řekl: “Kdybys to řekl už před měsícem, necítili bychom se teď všichni tak blbě.”