Smyslem otázky, kterou jsem položil čtenářům na mé osobní Facebookové stránce bylo jednak to, abychom si uvědomili, že věci, které považujeme za zcela jasné a jednoduché mohou mít mnohem hlubší rozměr a souvislosti, že věci (lidi, vztahy, jevy), které považujeme za samozřejmé, vůbec samozřejmé být nemusejí.

No a za druhé považuji žebřík za krásnou ukázku spolupráce mužského a ženského principu. Ty pevné součásti jsou tvoří mužský princip, ty mezery ženský princip. Nemůže fungovat žebřík bez mezer a mezery vás samy o sobě nedostanou nahoru. Když ale popisujeme žebřík, tak mluvíme o to, z jakého je materiálu, kolik má příček, jestli je jednoduchý nebo dvoják, atd., ale o mezerách ani slovo. Vlastně jako by neexistovaly. Je to proto, že takový je ženský princip – temný, neviditelný, nejasný. Jeho přínos funkčnosti žebříku se zdá samozřejmý – vždyť ten vzduch existuje tak jako tak. Ale žebřík může fungovat jen tehdy, když dáme těm mezerám náležitý prostor.

To co chybí našemu světu je právě to pojmenování důležitosti mezer v žebříku. Ony tam jsou tak jaksi samozřejmě, jakoby samy od sebe, ale bez nich by žebřík nefungoval. A tak je to s ženským principem – bez něj náš život nemůže být dobrý, úplný, ale my mu často nedáváme tu hodnotu, kterou má. A cesta, jak to napravit, ke všímavost k tomu, kde všude a jakým způsobem se ženský princip uplatňuje v našem životě.

No tak už jsem se vypsal z mouder(mužský princip) a jdu si dát něco dobrého (ženský princip).

Přeji nám všem krásný den