A jako řešení?
Ženy by měly méně přikazovat. Muži by měli trávit víc času s dětmi a scházet se mezi sebou.

Tak poslouchej, chlape. Přehazovat odpovědnost za stav mužství na ženy je jen moderní forma útěku. Toxická maskulinita existuje. Ale existuje i zralý muž – a o tom se dnes téměř vůbec nemluví. Zralý muž je pevný, jasný a laskavý. Ne křehký ani tvrdý. Pevný. A to ve všem, co dělá.

 

 

Když muži vypadnou z prostoru rodiny – fyzicky nebo mentálně – žena ten prostor zaplní. Protože někdo tam být musí. Ne, ženy nás nesesadily.
My jsme si to zjednodušili. Stáhli jsme se do práce, do výkonu, do mobilu. A tváříme se, že vydělávat je totéž jako být přítomný otec.
A když žena – vyčerpaná, přetížená, frustrovaná – vybuchne, ještě jí to dáme „sežrat“. Že je hysterická. Že je moc.
Ale víš co? To, co nazýváš “hysterií”, je často jen její poslední pokus nás probudit.
Souhlasím s jedinou větou z původního příspěvku: „Trávit čas s dětmi má obrovskou hodnotu.“ Ale ne tak, že sedím na pískovišti a čumím do mobilu. Být u dětí není o čase. Je to o přítomnosti.
A jasně – mít mužský kruh, podporu, inspiraci – super. Ale ne když se ten kruh změní na terapii obětí. Přestaňme říkat, že ženy nás tlačí. Možná jen zrcadlí, že jsme sami přestali tlačit sami sebe kupředu.
Tak si polož otázku:

 

 

Díky všem chlapům, kteří na sobě makají a nevymlouvají se.